Své florbalové začátky bych mohl rozdělit do několika kategorií. Už jen z toho důvodu, že jsem hráč a zároveň, také trenér. Na rozdíl od většiny hráčů u nás v klubu, nejsou mé florbalové začátky spojeny s OT. S florbalem jsem začínal v 5. třídě v týmu FbK Česká Třebová pod vedením Jirky Němce. Nový sport se mi ihned velmi zalíbil, a já v něm viděl skvělé doplnění mého hlavního sportu – sjezdového lyžování. Po první úspěšné sezóně odešli naši klíčoví hráči do OT, a tým se začal pomalu rozpadat. A tak jsem v roce 2013, kdy se náš tým definitivně rozpadl, přestoupil do FbK Orlicko-Třebovsko. 

Nový klub, nové prostředí, velká změna. Nevěděl jsem, co mám od toho čekat, ale věděl jsem, že tam mám spoustu kamarádů, především z „gymplu“. Naskočil jsem do rozjetého vlaku, a hned jel na soustředění (upřímně, se mi tam vůbec nechtělo). Zpětně však na něj vzpomínám jen a jen pozitivně. Sice to byla „makačka“ od rána do večera, kdy jsem ke konci týdne nemohl ani vyjít schody, ale zároveň tam byl kopec srandy s ostatními hráči z týmu. V OT jsem na rozdíl od předchozího klubu cítil profesionalitu. Zjistil jsem, že už florbal není jen o tom, že si jdeme s klukama „plácnout“ do míčku pro srandu. Naopak, je to o neustálém tréninku, snaze zlepšovat se, učení se novým dovednostem a jiné.

V roce 2014 jsem pak začal s trénováním malých dětí v České Třebové. Přidal jsem se tak k velké skupině dětí různého věku, kterou trénovali Pavel Horák, Štěpán Jiroušek a Tomáš Duspiva. Ihned mě to chytlo, a zjistil jsem, že učit děti novým dovednostem a obecně novým věcem, mě neskutečně baví a naplňuje. V průběhu sezóny 2015/2016 se ke mně přidal Martin Šmíd, za což mu jsem dodnes vděčný. Jako starší trenér mi předal jiný pohled na věc, a myslím si, že jsme spolu tvořili skvělý trenérský tandem. 

Po třech letech hraní florbalu v OT, jsem v sezóně 2015/2016 ztratil motivaci, a přestal aktivně hrát. Dodnes si nedokážu přesně vysvětlit proč jsem přestal, nicméně jsem nadále působil v klubu jako trenér. Toto období trvalo 4 roky, kdy jsem trénoval především kluky narozené v letech 2005, 2006 a 2007. Čím více jsem však nehrál, tím více jsem začínal mít chuť zase začít hrát. Rozuzlení přišlo na jaře 2019, kdy se se mnou sešel Jirka Typl. Řekl mi, že příští sezónu povede muže, a jestli bych nechtěl zase začít hrát. Dal jsem si chvíli na rozmyšlenou, ale už v tu chvíli jsem věděl, že restartovat svou florbalovou kariéru chci. 

Ikdyž nejsem přesný odchovanec OT, a začínal jsem v jiném klubu, tak mi „ÓTéčko“ doslova přirostlo k srdci. Dnes už si nedokážu představit, že bych byl bez florbalu. Stal se mou součástí. Dává mi pocit toho, že to co dělám, má smysl. Ale především dělám to, co mě baví.

by Petr Stolín