K florbalu jsem se dostal někdy před deseti lety, když jsem byl první nebo druhý rok na gymnáziu a pár mých spolužáků už florbal hrálo, ať už přímo za OT nebo za, teď už neexistující, FbK Česká Třebová. Já v tu dobu hrál ještě fotbal, ale už mě to moc nebavilo, tak jsem hledal nějakou změnu. A právě k florbalu mě to táhlo nejvíc. Ve škole jsme chodili dvakrát týdně ráno před školou do tělocvičny si „zaplácat“ a mě to začalo bavit. Nakonec jsem se rozhodl jít na trénink, a tím začalo moje působení v OT, které trvá doteď.

Začal jsem pravidelně trénovat a čím dál tím více času věnoval florbalu, až jsem nakonec po několika měsících s fotbalem skončil úplně a začal se naplno věnovat florbalu. Měli jsme, a pořád máme úplně skvělou partu, za kterou se rád vracím, to je jeden z hlavních důvodů proč pořád hraju. Z prvních sezón zase tolik vzpomínek nemám, ale jedna je hodně výrazná a myslím, že už ji zmiňoval Pinky v minulém článku, kdy jsme začali novou sezónu několika prohrami, ale postupně jsme byli lepší a lepší, až jsme celou tu soutěž nakonec vyhráli. Někdy v té době jsme taky společně se Štěpánem Jirouškem začali trénovat, a byla to velká výzva… Bylo nám 15 let a měli jsme trénovat kluky jen o pár let mladší. Začátky byly hodně krušné, ale nakonec jsme to vše nějak zvládli a snad kluky i něco málo naučili. Teďka když na to vzpomínám tak se mi vybavují spíš ty vtipné okamžiky, kterých bylo požehnaně a taková třešnička na dortu pro mě je, že letos si můžu zahrát v jednom týmu s kluky, které jsem předtím trénoval. Jestli tohle čte někdo, kdo přemýšlí, že začne trénovat…Určitě jdi do toho! Získáš hromadu zkušeností a rozšíříš si obzory.

by Pavel Horák