Oproti ostatním hráčům vás u mě možná překvapí, že jsem s florbalem na klubové úrovni začal docela pozdě. V mé generaci byl již florbal běžný a oblíbený sport, který se hrál pro zábavu ve škole nebo v rámci různých táborů a obdobných aktivit, ale hrát zápasy a pravidelně trénovat jsem začal až ve svých téměř 18 letech.

Značná část mých spolužáků měla s „OTéčkem“ zkušenosti, a s klukama ze třídy jsme vždy chodili za učiteli tělocviku, aby nás přihlásili na různé školní turnaje. Po ukončení řady jiných kroužků jsem chtěl začít dělat nějaký další sport a logicky jsem se tedy dohodl s kamarádem, že začneme hrát právě florbal za OT. Juniorů v OT v tu dobu relativně málo, na zápasech je museli doplňovat dorostenci, takže se to i hodilo.

Moje první sezóna florbalu byla docela specifická. Tým si na sebe teprve zvykal, což vyústilo v prohru ve všech 4 úvodních utkáních. Během sezóny šla forma nahoru a my začali většinu utkání vyhrávat, v polovině sezóny jsem však svoje florbalové angažmá přesunul na Nový Zéland, kam jsem šel na jeden rok studovat střední školu. Florbal na Zélandu byl v tu dobu doslova v plenkách a měl jsem možnost tam poznat několik nynějších reprezentantů, se kterými nám jen o fous utekla účast ve finále mistrovství Nového Zélandu. Daný rok dokonce vyhrál tým, který se skládal výhradně (s výjimkou gólmana) z hráčů české národnosti žijících na Zélandě.

Po návratu do Čech jsem ve florbale pokračoval, tentokrát už ovšem v kategorii mužů. Za ně jsem si prožil obdobím, kdy docházelo k pozvolné restrukturalizaci týmu, díky čemuž má tým dlouhodobě zlepšující se výkonnostní tendenci. Starší hráči předávali mladým hráčům zkušenosti a najednou je i ze mě jeden z těch starších hráčů. Letos dokonce poprvé po dlouhé době muži okusí Divizi a já jsem moc zvědavý, jak to dopadne. Věřím, že stále se zlepšující organizace klubu i týmu a práce s mládeží nakonec vyústí v dlouhodobě kvalitní hru i výsledky a že jméno našeho klubu bude ostatními kluby vyslovováno s respektem!

by Matyáš Pinkas