Veronika Tomšová působí již ve třetím florbalovém klubu. Její začátky probíhaly v klubu FbK Orlicko – Třebovsko, poté přestoupila do jejího prvního extraligového klubu FBS Olomouc. Nyní chytá za klub FBC ČPP Ostrava. Koho vidí jako svůj vzor? „Brankářský vzor asi aktuálně nemám, ale hodně mě ve florbale ovlivnila naše bývalá kapitánka týmu Pája Kajfoszová, která mě naučila přemýšlet, nejen nad florbalem, trochu jinak.“

Motto: „Ze všeho nejvíc mi utkvěl v hlavě citát z bible, který mi napsala právě naše bývalá kapitánka Pája, když jsem prožívala ve florbale takové těžší období a je to tenhle: Nikdo ať tebou nepohrdá, protože jsi mladý, ale těm kdo věří, buď vzorem v řeči, v chování, v lásce, ve víře, v čistotě.“ Tim 4,12. Pro mě to znamená, že nezáleží na tom, jak je člověk starý, zkušený nebo kolik toho má za sebou, ale když ze sebe vydá maximum, sáhne si na dno a bude mít odpovídající respekt a pokoru, tak může dokázat úplně cokoliv. “

Jak se tobě a tvému týmu daří v letošní sezóně 2019/2020?
„Podařilo se nám výkonnostně zase o kus posunout oproti předešlým sezónám. To se asi nejvíce projevilo, když jsme letos poprvé porazily našeho městského rivala z Vítkovic. Zatím držíme 3. místo tabulky a pomalu se začínáme připravovat na důležité zápasy na konci sezóny a na play off.“

Kolikrát týdně trénujete?
„Trénujeme 3-4 x týdně plus se do toho zapojuje nějaká individuální příprava hráček, podle jejich specifických potřeb. Takže někdo trénuje i dvoufázově, popřípadě se zapojuje do tréninku u mladších kategorií. Kondiční přípravu máme samozřejmě hlavně přes léto, od června až někdy do půlky září, potom už se začínáme více věnovat hře na hokejkách. Kondici si ale udržujeme i během roku, pokud je v kalendáři nějaká reprezentační pauza nebo víkend bez zápasu, snaží se trenéři kondici zapojit více, tzn. například přes zimu apod. A prakticky po celý rok máme před jedním až dvěma tréninky v týdnu 20 – 30 minut s kondičním trenérem na takovou základní mobilizaci a trochu těžší rozcvičku.“

Kdo tě ve florbale nejvíc podporuje?
„Na prvním místě je to určitě rodina, bez nich bych rozhodně nemohla být tam, kde jsem a jsem jim za to neskutečně vděčná. A dál jsou to samozřejmě lidi, kteří se kolem florbalu pohybují – trenéři, spoluhráčky, holky které trénuji a zkrátka celý klub.“

Jak zvládáš přípravy na tréninky, zápasy společně se školou/práci a osobním životem?
„Co si budeme, není to nic lehkého. Ale zvládat se to dá, pokud si v tom člověk udělá nějaký systém. Mojí velkou výhodou je to, že zatím pracuji pro klub, takže mám takovou volnější pracovní dobu a můžu se přizpůsobit tréninkům. Velká výhoda je i to, že máme vlastní halu, kde se momentálně nachází i takové menší „fitko“ a bazén, takže si můžu jít ve volných chvílích zatrénovat a nemusím se bát, že by třeba bylo plno nebo že mám málo peněz.“

Jaká je podle tebe tvoje silná a slabá stránka?
„Myslím, že jsem dost týmový hráč, „hecíř“ a leader a na hřišti i v šatně to dokážu prodat. Hodně spoluhráček mi říká, že mají rády to, že dokážu ukázat emoce i během hry (radovat se po důležitém zákroku apod.). Horší ale je, že mám i dost proříznutou pusu a tak se mi občas stane, že řeknu něco, co jsem tak úplně nemyslela a pak mě to i mrzí.“

Co ovlivňovalo tvoji volbu klubu, když jsi odcházela z OT?
„Za mě to bylo určitě blížící se juniorské mistrovství světa v Kanadě 2016. S trenéry jsme se shodli na tom, že by bylo fajn, abych začala chytat extraligu, protože mě na MS lépe připraví. Domluvili jsme se také na tom, že bych měla jít do klubu, který na tom tabulkově není zase tak dobře a kde to na brankářovi bude více stát, abych se vychytala. Přišla nabídka z Olomouce a vzhledem k tomu, že jsem v tomhle klubu už v minulosti působila na střídavé starty do juniorek a absolvovala s nimi i Prague games, šla jsem tam. Po MS jsem se pak přesunula do FBC ČPP Ostrava, kde působím dodnes.“

Kdo tě k florbalu přivedl?
„Myslím, že to byla mamky známá, která kdysi pracovala s Jirkou Typlem. Řekla mamce, ať mě zkusí přivést na trénink, abych si to vyzkoušela. No a už jsem u florbalu zůstala.“

Na co nejraději vzpomínáš v OT?
„Obecně na OT vzpomínám ráda. Přece jen to byl můj první klub. Nejhezčí vzpomínky mám ale určitě na soustředění v Rokytnici, kde jsme si vždycky užili spoustu zábavy a bylo to moc fajn. Chybí mi i bývalé spoluhráčky, protože jsme za mých let měly dobrou partu a jsem ráda, když se s nimi mohu alespoň občas potkat a prohodit pár slov.“

Co ti klub OT dal?
„Určitě lásku k florbalu jako takovému. Jelikož momentálně funguji v FBC ČPP Ostrava i jako trenérka juniorek a dorostenek a občas se věnuji brankářům, vidím na vlastní oči, jak je těžké hráče a hráčky nějakým způsobem upoutat a udržet v nich takovou tu jiskru a nadšení pro sport. Na začátky v OT ráda vzpomínám právě proto, že jsem na tréninky chodila ráda a byla jsem z nich nadšená, ať už to bylo tím, co se na nich dělalo nebo těmi lidmi, kteří se kolem klubu pohybovali. Myslím, že kdyby to tak nebylo, horko těžko si udržím motivaci a dostanu se tam, kde jsem teď.“

Děkujeme a přejeme hodně úspěchů, nejen florbalových!